Zázvorník lékařský
Zingiber officinale L.
Díky mořeplavcům, kteří jej používali na léčbu zejména cestovních nevolností, se zázvor dostal do starověkého Egypta. Jedná se o vytrvalou rostlinu vysokou až 1 m, která příjemně voní a je zdobena drobnými bílými květy uspořádanými do klasů. Léčivou drogou je oddenek (nikoliv tedy kořen), který je poměrně mohutný, hlízovitý a dužnatý. Má typické aroma a štiplavou chuť.
V tradičním přírodním léčitelství se zázvor používá k prevenci nevolnosti a infekcí, k léčbě nachlazení, kašle, podpoře trávení, ke snížení hladiny cholesterolu v krvi, při špatném prokrvení končetin či ke srážení horečky. Používá se i zevně, ve formě obkladů a mastí, např. při revmatických bolestech. Výzkumy posledních dvou desetiletí ovšem zázvor zařadily i mezi nejvýznamnější byliny s epigenetickým působením.